Peklo - vítězství spravedlnosti ?

Dante a Vergilius (Dantova bárka, Dante a Vergilius v pekle) Eugéne Ferdinand Victor Delacroix
Výjev zachycuje oba básníky, jak se pod flegiovým vedením plaví po vodě obklopující hradby Dítova pekelného města. Zatracenci se chytají bárky a snaží se do ní dostat. Polemiky, které obraz vyvolal, znamenaly začátek Delacroixovy proslulosti. Kritikové oceňovali především dynamickou kompozici a celistvou modelaci. Vznikly četné kopie tohoto díla. Jednu z nich namaloval E. Manet.

Peklo – vítězství spravedlnosti ?

Papež Pavel VI. si stěžoval, že „o pekle již není nikde slyšet“. Jeho slova by spíš měla mířit ke kněžím, kteří o něm nemluví; jak mohou věřící něco slyšet o pekle, když duchovní mlčí? Tím, že peklo zmizelo z učení, zmizelo také z povědomí většiny věřících.

Katolická víra chápe věčný život nebo věčné zavržení jako nejvyšší projev svrchované spravedlnosti. Je jasné, že ti, kteří nevěří v život po smrti, zcela jistě také odmítají myšlenku spásy nebo zavržení. Popírají, že pozemský život potřebuje nějakou odplatu na onom světě.

...opět zdůrazňuje nauku o posmrtném životě na onom světě, kde spravedliví dojdou radosti věčného života v ráji a zavržené čeká věčná ztráta tohoto života, čemuž se říká druhá smrt.

Pokud tedy není účelem trestu pekla náprava zavrženého, znamená to snad, že nemůže nikterak zlepšit stav věcí? Vůbec ne...

...i když se sami nenapraví, slouží dobru celku tím, že na nich blahoslavení spatří naplnění spravedlnosti a zaradují se: „Radovat se bude spravedlivý, až uzří pomstu“ [Žalm 57, 11].[35] Uvidí také zlo, před nímž byli milostí Boží zachráněni.
Převzato z Iota unum, Sarto House, Kansas City 1998. Přeložil Mikuláš Spurný

Takže taková malá zoologická s odstrašujícími účinky. Co by ta církev bez nás hříšných asi dělala.....by ty exkurse snad musela i zrušit.

Božská komedie
(v originále La Divina Commedia)

- je rozsáhlé literární dílo italského básníka Danta Alighieriho, jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury vůbec. Vzniklo pravděpodobně mezi lety 1306 - 1321. V Božské komedii samotné Dante uvádí, že se děj odehrává o Velikonocích roku 1300.

Dílo je složeno ze tří částí (data dokončení nelze vždy považovat za zcela jistá, Božská komedie zřejmě vznikala již od roku 1304).

• Peklo (Inferno 1304-1308)
• Očistec (Purgatorio 1308-1312)
• Ráj (Paradiso 1316-1321), publikována pravděpodobně po autorově smrti.

Každá část je rozdělena do 33 zpěvů, pouze Peklo má zpěvů 34, první zpěv (tzv. předzpěv) byl zřejmě původně zamýšlen jako úvodní, ale bývá tradičně řazen do Pekla.

Peklo

Peklo je první kantikou Dantovy Komedie.

Hlavní postavou je sám autor, který se dostal vlastní vinou do potíží. Těch si v nebi všimla Beatrice Portinari (Dantova ideální žena, jím v minulosti milovaná), která mu na pomoc poslala básníka Vergilia, aby Danta provedl Peklem a Očistcem.

Dante popisuje peklo jako hlubokou kuželovitou propast, kterou při pádu vytvořil anděl Lucifer, za vzpouru proti Bohu vyvržený z ráje. Zemská půda se ze strachu před ním rozestoupila a vytvořila prohlubeň, která sahá až do středu Země, tedy nejvzdálenějšího místa od Boha. Následkem toho, vytlačením hmoty, vyvstala na opačné polokouli uprostřed oceánu osamělá vysoká hora, která se stala sídlem očistce.

„Kdo vchází mnou, nechť naděje se zhostí!“ - Nápis na pekelné bráně -

Peklo je rozděleno do devíti kruhů, které se směrem dolů zmenšují:

• V prvním kruhu se nachází limbus, někdy označován též jako předpeklí, rovněž místo bez trestu.
  
• Skutečné peklo začíná druhým kruhem. U jeho vchodu stojí Mínós (v řecké mytologii syn Dia a jeho milenky Európy), který soudí duše a stanovuje tresty. Zde jsou umístěni smilníci.
  
• Ve třetím kruhu přebývají v blátě a pod neustávajícím špinavým deštěm ti, kteří zhřešili obžerstvím. Hlídá je trojhlavý pes Kerberos.
• Ve čtvrtém kruhu nalezneme lakomce a marnotratníky, kteří proti sobě neustále valí těžké balvany.
  
• V pátém kruhu se topí v močálu zvaném Styx duše ovládané hněvem a zlostí. Dohlíží na ně Flegias,
  
• V šestém kruhu za vysokými hradbami města Dis trpí v plamenech kacíři společně s těmi, kteří nevěřili na nesmrtelnost lidské duše (epikurejci).
  
• V sedmém kruhu, kde si odpykávají trest násilníci, je cítit ohavný puch stoupající z nejhlubšího pekla. Přebývají ve třech okružích, podle toho, proti komu a čemu se prohřešili násilím.
  
• Osmý kruh Dante popisuje jako pláň sklánějící se ke středu. Je rozdělená na deset žlabů, které překlenují skály jako mosty. Uprostřed stojí obrovská studna, která tvoří poslední kruh pekla. Za svůj hřích v jednotlivých žlabech trpí podvodníci, svůdci žen, pochlebovači, kuplíři, svatokupci (Dante sem umístil například i papeže Mikuláše III.), ale také astrologové, pokrytci a zloději. Střeží je ďáblové a hadi.
  
• V posledním kruhu, který je rozdělen do čtyř okruží, se na dně studny rozkládá zamrzlé jezero. Za své hříchy zde trpí duše těch, kteří zradili a političtí zrádcové. Poslední okruží na samém pekelném dně se jmenuje Jidaška (Giudecca). Zde jsou celí zamrzlí ti, kteří se prohřešili proti dobrodincům. Uprostřed stojí po pás zamrzlý Lucifer, který ve svých tří tlamách drtí Jidáše, který zradil Krista, a Bruta s Cassiem, kteří zradili Caesara (předchůdce středověkých císařů, nejvyšších pozemských vládců).

Očistec

Očistec je druhá kantika Dantovy Komedie.

Očistec představuje místo, kde prostřednictvím očištění mohou dojít spásy duše těch, kteří spáchali pouze lehké hříchy, a těch, kteří projevili patřičnou lítost
Struktura očistce je jednoduchá, nevládne tu tak přísná hierarchie, jakou jsme mohli pozorovat v pekle. Vysoká hora, jejíž písčité svahy obepíná moře, je rozdělena do tří hlavních částí:

• předočistec
• vlastní očistec
• pozemský ráj (Eden).

Do vlastního očistce se vstupuje branou, kterou střeží nebeský anděl. Je rozdělen do sedmi kruhů, které se směrem vzhůru zužují.K jejich určení se používá učení o sedmi hlavních hříších, jimiž jsou:

pýcha, závist, hněv, lenost, lakota, obžerství a smilstvo.

Pýcha je nejzávažnější ze všech hříchů, protože plodí hříchy další. A proto se od ní duše očišťují v kruhu prvním. Naopak od smilných myšlenek se osvobozují až v kruhu sedmém, protože tento hřích představuje pouze přehnanou formu lásky.

Očištění mohou duše dojít třemi způsoby.

• Jednak prostřednictvím trestu, který jim je přidělen ve vztahu ke spáchanému provinění.
• Další cestu, jak dojít očištění, skýtá modlitba. Všechny duše se modlí a vyprošují si milost Boží. Navíc neprosí jen za sebe, ale i za všechny živé, aby byli posilněni v boji s hříchem.
• Třetí způsob, jak se duše mohou osvobodit od hříchu, je prostřednictvím příkladu. Snaží se tak nahradit špatné počínání tím správným.

Zářící anděl s mečem, hlídající bránu, Dantovi při vstupu vyryje mečem na čelo sedmkrát písmeno P (peccato = hřích), která představují sedm hlavních hříchů.
Ukazuje mu i dvě říčky, Lété a Eunoé. Kdo se napije z první, navždy zapomene na hřích, druhá říčka naopak vyvolá vzpomínky na dobré skutky vykonané za života.

Až mu při průchodu očistcem zmizí poslední písmeno "P" z čela, teprve pak je připraven vstoupit do ráje s Beatricí po boku, která ho od této chvíle bude provázet.

Ráj

Ráj je poslední kantikou Dantovy Komedie.

Dantův ráj je koncipován jako dokonalé nebeské město, které nepodléhá žádnému zmatku či proměnám. Přebývají zde duše spravedlivých, jejichž počet byl předem stanoven Bohem.
Jakmile se toto množství naplní, nastane konec světa a Poslední soud potvrdí konečné rozdělení na duše spasené a zatracené. Budou vzkříšena těla všech zemřelých.
Zatracení tak budou trpět ještě více a naopak spasení dojdou plného naplnění nebeské blaženosti.

Přesný počet duší určených ke spáse Dante neuvádí. Rovná se však počtu andělů, kteří se společně s Luciferem vzbouřili proti Bohu. Podle našeho básníka to byla jedna desetina ze všech nebeských andělů. V nebi je tedy devět desetin míst určených pro anděly a jedna desetina pro spasené lidské duše. Lidský osud je tak vlastně předurčen, ale k čemu, to záleží jen na člověku, protože mu Bůh daroval svobodnou vůli.

..... Peklo Dante popisuje jako hlubokou kuželovitou propast a Očistec jako vysokou horu, jejíž písčité svahy obepíná moře...

Poslední soud (The Last Judgment) Orley, Bernaert van (1488 - 1541)

Royal Museum of Fine Arts - Antwerpy, Belgie

Resumé

Se vší seriozností jsem se touto problematikou zabýval, nechci se nikoho dotknout, ale jestli peklo v tomto pojetí není tou nejvyšší spravedlností, tak mi z toho stále vychází "Matrix".

[Nahoru ↑]

---

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:
www:

Komentáře